Příběh tohoto legendárního meče začíná během Druhé války, při závěrečné bitvě u hory Blackrock, když si jeden z paladinů řádu Stříbrné ruky, Alexandros Mograine, povšiml warlocka s mocným artefaktem. Nařídil, aby byl ork zlikvidován a když se tak stalo, pokusil se předmět prozkoumat na vlastní pěst. Když se jej dotkl, spálil mu ruku temnou magií natolik, že nešla vyléčit asi Svatým Světlem.
Alexandros Mograine se i přesto rozhodl, že artefakt vezme do úschovy, aby nepadl do nesprávných rukou. Roky odpočíval v zamčené truhle dokud Lordaeron nezačala sužovat morová epidemie, která měnila lidi na nemrtvé. Tehdy Alexandrose napadlo, jak jej využít pro dobrou věc.
Alexandros Mograine
Svolal ostatní paladiny Řádu do Southshore daleko od trablí jejich domoviny a přednesl jim svou myšlenku: světlo a stín jsou dvě strany jedné mince. Pokud by artefakt pohltil dostatek energie Světla, mohl by se v něj sám přeměnit. Ne všichni však s plánem souhlasili a pokusili se předmět zničit. Artefakt Světlo skutečně pohltil a Alexandros naléhal dál, aby ve snaze nepolevovali. A skutečně, po několika společných pokusech začal artefakt vydávat jasné Světlo. A když se jej Alexandros dotkl rukou, kterou mu spálil, po zranění nebylo ani stopy.
Plán byl jasný, ukout mocnou zbraň, která by jim pomohla v boji proti nemrtvým. A kdo umí lépe s kovem než trpaslíci. Alexandros se tedy vydal společně se svým přítelem Fairbanksem na dlouhou cestu do Ironforge. Stráže u bran jim oznámily, že král Magni se právě vrátil, avšak s ponurou náladou. Alexandros a Fairbanks si i přesto vyžádali audienci v trůnním sále. Tam jim král Magni sdělil, že jeho bratr Muradin, který v Northrendu se svou expedicí pátral po mocné zbrani, je kvůli Arthasovi po smrti. Svolil, že pomůže ukovat meč, který příliv temnoty zastaví. Když si stoupl ke kovadlině a začal kovat, dával do svého výtvoru veškerý svůj vztek a žal nad ztrátou bratra a do pár dní Alexandrosovi a jeho doprovodu přinesl nejlepší meč, jaký kdy ukoval. Společně s ním však přinesl i zlé zprávy: král Terenas padl Arthasovou rukou.
Po těchto zprávách oba pospíchali domů do Lordaeronu, který se už tou dobou hemžil nemrtvými a tak bylo načase meč otestovat v boji. Čepel za sebou zanechávala jen spálená těla a spoušť. Proto jej Alexandros pojmenoval Ashbringer.
Roky plynuly a Alexandros se stal legendou. Brázdil Lordaeron a ničil nemrtvou Pohromu tak krutě až se na něj upnuly samy zraky nepřítele, který začal osnovat jeho pád. A využil k tomu jeho staršího syna, Renaulta Mograinea, kterému už nějakou dobu našeptával pán děsu Balnazzar, přestrojený za paladina Saidana Dathrohana. Renault přesvědčil svého otce, že Pohroma zajala jeho mladšího bratra, Dariona. Alexandros se do pasti chytil a před branami smluveného místa na něj i na Fairbankse čekala snad tisícová armáda Pohromy. Zatímco Fairbanks padl brzy pod náporem nemrtvých, Alexandros se bil tak dlouho, dokud nepadl poslední protivník. Když však odložil meč, aby si po lítém boji odpočal a pobral dech, Renault, který čekal na svou příležitost, svého otce zabil jeho vlastním mečem a utekl.
Pohroma tělo Alexandrose i s pošpiněným Ashbringerem odnesla do Naxxramasu, kde jej Kel’Thuzad oživil jako rytíře smrti a Alexandros se tak připojil do řad Pohromy. I s mečem, který byl do té doby postrachem nemrtvých a nyní je znám jako Corrupted Ashbringer.
Blizzard v datadisku Legion s Ashbringerem opravdu hodně pracoval.
